recenze
 








Dead Line
Richter Band
Dr. Dernets Songs

62:45
Richtig music 2009 / distribuce: Black Point, Polí 5


Kytaristu Pavla Richtera asi není čtenářům HIS Voice potřeba příliš představovat. Na domácí alternativní scéně se pohybuje už od poloviny sedmdesátých let a byl mimo jiné hnacím motorem projektu Stehlík / Švehlík, po roce 1989 spolupracoval s Wooden Toys, MCH Bandem Mikoláše Chadimy nebo s Feng-yun Song. Richter Band existuje s přestávkami od poloviny osmdesátých let, v jeho současné studiové podobě doplňuje Richtera staršího jeho syn Jonáš a Štěpán Pečírka. Aktuální počin Dr. Dernets songs je první studiová deska od roku 2004 (rok poté Pavel Richter vydal nahrávku scénické hudby The Fourth wish  – viz HV2/06). Pro staré příznivce Richter Bandu bude šokem hned první skladba Zloprcek vs., v níž se klopotavý rytmus z groove boxu dělí o pozornost s výraznou basou, gramofonistickými skreči a smyčkami. Richter Band se zde ocitá na půli cesty mezi postpunkovým volnomyšlenkářstvím a turntablismem a posluchačům vysílá jasný vzkaz, že Pavel Richter odmítá zůstat stát na jednom místě. Snad za životodárnou infúzí stojí Richterův syn Jonáš, veterán české alternativy totiž na nové desce vůbec nezní unaveně či nostalgicky. Druhá skladba Dr. Sisiko ho vrací do rozjímavých poloh s psychedelickým efektem pozpátku puštěných smyček a ambientnější atmosférou. Trilogie Cestou – necestou (za 80 dní) je eklektický průlet s bezmála krautrockovou prostřední částí, jež skončí až v šamanském technu. Dvě závěrečné jedenáctiminutové skladby trochu kazí celkový dojem, je z nich cítit únava materiálu. Rozjuchaný Rej-Tanec zoufale šetří nápady a Etno-rocková rozcvička Afro-pub zavání artrockovou zahleděností do sebe.
Dr. Dernets songs je trochu schizofrenní kolekce inspirovaná příběhem šíleného Derneta z Foglarovy Chaty v jezerní kotlině. Svoje vlastní hudební šílenství Richter dávkuje opatrně, ale důkladně. Energii, s níž se pouští do nových experimentů – byť nemusí nutně dopadnout na jedničku -, by mu mohl leckdo z jeho generačních souputníků závidět.


Karel Veselý