recenze  









Pavel Richter
Richtig Music 

155:40 (2 CD)
Indies rec. 2003


Retrospektiva Pavla Richtera je zvukovým životopisem
Kytarista Pavel Richter je jednou z nejvýznamnějších osobností české alternativní scény. To, že dnes není tak „viditelný“ jako někteří jeho kolegové a souputníci typu Mikoláše Chadimy či hudebníků z brněnské scény, je zapříčiněno jednak jeho introvertní povahou, jednak neutuchající snahou postupovat ve svém muzikantském vývoji stále vpřed neprošlapanými cestami. Nezřídka se tak stává, že zatímco si posluchači na některý Richterův hudební výraz zrovna zvyknou, kytarista už pracuje na projektu radikálně odlišném. Archivní dvojalbum Richtig Music je výmluvným chronologickým průřezem všemi polohami Richterovy tvorby za poslední více než čtvrtstoletí.
Hudba Pavla Richtera jako člena slavných sestav české alternativní scény 70. a 80. let i leadra vlastních projektů sice vždy vznikala v návaznosti na aktuální hudební dění na světové scéně, zároveň se však takřka bezvýhradně vyznačovala stoprocentní originalitou.
Každý z disků má své jasné vymezení, byť s různými přesahy, ať už časovými nebo stylovými. Obecně lze říci, že první obsahuje hudbu, stavějící jednak na alternativním rocku a experimentu, kterým se Richter věnoval v 80. letech (i přítomné nahrávky z následující dekády svým duchem či alespoň obsazením spadají spíš do této doby). Druhý disk pak obsahuje hudbu improvizovanou, skladby, stavějící na prvcích world music i moderního jazzu, ale i Richterovu hudbu scénickou.
Už jako jeden z leadrů jedné z nejdůležitějších českých kapel přelomu 70. a 80. let Švehlík resp. Marno Union dokázal Richter obohatit dobový hudební model velkou dávkou své hráčské, ale také skladatelské originality – po této stránce je třeba slavná skladba Dokola přímo čítankovým příkladem osobité české alternativy. Vrcholně originálního tvůrčího principu, tkvícího na průniku folku s minimalismem a zvukovým hledačstvím i mimo okruh tradičních nástrojů se Richter dopracoval jako člen tria s Oldřichem Janotou a Lubošem Fidlerem. Jak toto trio, tak kapelu Švehlík se protagonisté pokoušeli vzkřísit v 90. letech k životu. V prvním případě zůstalo jen u studiové spolupráce, Švehlík krátce koncertoval a vydal v roce 1995 – vlastně první oficiální – album There's No Time. Skvělé nahrávky z obou „comebacků“, kterými první disk končí, dokládají, jaká je škoda, že tyto návraty zůstaly jen v půli cesty. Oba soubory totiž mohly obstát i v souvislostech o deset let mladší scény a nešlo pouze o revivaly sebe samých.
Jakýsi prolog ke druhému albu – a zároveň druhému tvůrčímu období Pavla Richtera – najdeme už na disku prvním ve dvou skladbách Richter Bandu, produkujícího meditativní hudbu, postavenou zčásti na minimalismu a na zvuku originálního nástroje fidlerofonu (soustavě paličkami rozeznívaného kuchyňského nádobí, zvukově připomínajícího indonézské gamelany). Pro Richterovu tvorbu 90. let a začátku nového století je podstatné hudební partnerství se saxofonistou a klávesistou Bharatou Rajnoškem. Dvojice spolupracuje jak v obnoveném Richter Bandu, tak improvizačním projektu Santus Musicus, ve skupině Guru Band, jehož vokalistkou je Jana Koubková i kapele Wooden Toys, jejíž sound spoluurčuje dodjeridoo Ondřeje Smeykala. Asi  největším překvapením alba je ovšem Richterova hudba pro divadelní představení Hobit, zvláště - vlastně „obyčejná“ - písnička Hola, hola! na Tolkienův text, mající díky zvuku cembala barokizující rozměr a odhalující dosud neznámou sféru Richterova skladatelského potenciálu. Závěrečné, nejaktuálnější nahrávky pouze pod Richterovým jménem (na nichž ovšem spolupracuje s Rajnoškem, resp. zpěvačkou Annou Homler), signalizují, že Richter ve své studiové práci došel k zajímavému průniku moderního jazzu, rocku a elektronické hudby.
Dvojalbum Richtig Music je skutečně vyčerpávajícím pohledem na hudbu Pavla Richtera, vlastně jeho zvukovým životopisem (z neznámých důvodů chybí jen jediná podstatnější „kapitola“, ukázka spolupráce s Chadimovým MCH Bandem, ať už v jeho raném stádiu na albu Krokodlak, nebo naopak z poslední doby, kdy Richter u Chadimy občas hostuje – např. na loňském výročním koncertě). Pozitivním rysem kompilace je i fakt, že většina nahrávek vychází na oficiálním nosiči vůbec poprvé. Spolu s již dříve vydanými alby dokresluje pohled na uměleckou osobnost, která sice stojí z vlastního rozhodnutí mimo zájem mainstreamových médií i posluchačů, její tvorba je však o to cennější.
Ondřej Bezr