recenze  








Etain
Michal Kořán
Étaín

51:52
2001, Blue Lizard Records

"Keltský mýtus v ambientním hávu"
CD Étaín vzniklo původně jako součást pozoruhodné stejnojmenné publikace, na níž se podíleli překladatel a převypravěč Ján Draškovič a autor ilustračního konceptu Miloš Karásek. Tato modrá kniha, která se vrací ke starým irským mýtům, v nichž nenajdete lineární děj a těžko se orientujete v jednotlivých postavách, je jakýmsi magickým poselstvím, do něhož můžete nahlédnout spíš duchovní spřízněností než klasickou legendou. Tomu všemu naprosto odpovídá i hudební složka, která je zcela svébytným médiem, fungujícím i jako samostatné umělecké dílo. 
   Předchozí tvorba Michala Kořána měla vždy kořeny v tradici ambientu, jak jej před více než dvaceti lety definoval Brian Eno. Jeho nový opus však jasně naznačuje posun k širší kontemplativnosti a bohatším výrazovým prostředkům. Michal zachovává svou graficky cítěnou hudební strukturu, ale na druhou stranu vlastně prvoplánovou strukturálnost popírá. Využívá dialektičnosti časoprostoru a putuje vymizelými krajinami i dušemi dávno zesnulých hrdinů. Není to ilustrativní "literární soundtrack", ale ponor do tajemných zákoutí i prozářených záblesků vědomí. Tomu jistě napomáhá i Michalovo souznění s osvědčeným týmem hudebníků, v němž dominuje Pavel Richter s kytarou, basou, klarinetem, ghatamem, píšťalou, citerou a perkusemi, ale podstatnou roli tu hrají i pianista Marek Šebelka a trumpetista a flétnista Bharata Rajnošek. Celek rozhodně nevyjadřuje pouze meditativní polohy, ale i zastřeně rockový náboj s výrazným rytmickým aspektem, což dokazuje zejména nejdelší skladba Krajina. Siločáry hudebních motivů se protínají, přibližují či míjejí v rovinách, které klouzají a pulzují v mozku autora i posluchače. Někdy je možná obtížné sledovat jejich tok, ale pokud se dostanete na správnou frekvenci, můžete se v nich příjemně ztratit nebo po nich plout někam k branám všehomíra a popřít vertikálnost a horizontálnost a dostat se k pravému jádru. 
   Každý tu pochopitelně může dospět k jiné katarzi, což ovšem vůbec nepoměřuje její kvalitativní rozměry. Je to vyrovnání s věkovitostí tohoto světa a snahou o jeho poznání a uchopení. Nebojte se však nějaké přehnané pompéznosti. Je to spíš naléhavost, která by měla být vyslechnuta a vyslyšena.

Petr Slabý
Český rozhlas / Vltava, červen, 2001