recenze
 








Dead Line
Richter Band
Dead Line

66:06
N.M.Code (Slovensko) / distribuce v ČR Black Point


Za dobu své osmnáctileté existence mělo hráčské obsazení Richter Bandu řadu podob (většinou trojčlenné obsazení), nikdy však nedoznalo tak subtilní podoby, jako na nejnovějším albovém počinu Dead Line s hudbou k divadelnímu představení Miloše Karáska "Záverečná". Kolekce šestnácti nahrávek nazvaná v duchu této hry bratislavského Divadla Astorka Korzo '90 byla totiž natočena pouze tandemem Pavel Richter a Bharata Rajnošek, tedy bez dalšího obvyklého spolupracovníka Michala Kořána. Ve výsledku však album stylově nevybočuje z předešlých hudebních aktivit Richter Bandu a svým způsobem navazuje (i díky podobné koncepci a spolupráci s režisérem Milošem Karáskem) právě na výborné Kořánovo album Poslední věci anděla (nahrané s nepřeslechnutelnou Richterovou i Rajnoškovou spoluúčastí).

Převládajícími znaky alba Dead Line jsou zřetelná podprahová nálada a velmi zvolněné tempo, především však cit pro nastolení atmosféry zvoleného resp. požadovaného tématu. Richter s Rajnoškem přitom opět použili osvědčených hráčských i kompozičních postupů, takže album je prosté výraznějších zvukových experimentů, neřku-li zapojení aktuálnějších výrazových prostředků. V jejich případě to však rozhodně není ke škodě věci a tak se můžeme opět dočkat několika skladeb plných provzdušněného, atmosférického ambientu - se zamlženými syntezátorovými plochami protkanými jemnými tóny kytar či "buddovsko" abstraktními pianovými motivy (úvodní Sny sú vraj len nesplnené želania, lehce ospalé Ráno a Přestaňte ma už týrať, či "cipherovsky" oduševnělá Pacifia), střídaných instrumentálně "výživnějšími" skladbami s výrazněji jazzovější barvou saxofonů či trubky Bharaty Rajnoška ("barověji" laděná Pictus Optimus či "downtownovka" Phill Marlow, Nephill - Marllow taky).

Tyto, řekněme tradičnější polohy tandemu, jsou však prokládány i skladbami s mnohem větším emocionálním napětím. Příjemně překvapí kratičké zlověstné pianové intermezzo Prebehlík či "nostalgický" minimalismus skladby Falošná hra. V ještě expresivnější Judy z Pomykova vynikne perfektní práce se smyčkami, svým zvukově výrazně modernějším nádechem zaujme (především ve svém úvodu) Fínská borovička. Z velmi dobře zvládnuté tématické koncepce se duo odchýlí zřetelněji pojatou free formou snad jedině v (možná až příliš dlouhé) Kruté nule.

Richter Band jako duo určitě nezklamal. Bharata Rajnošek se ukázal být velmi dobrým Richterovým spolutvůrcem - kromě typické hry na dechové nástroje totiž představil svoji mnohem rozmanitější hudební tvář. A samotný Richter? Na Dead Line opět svoji kytaru použil spíše jako náladotvorného prostředku, navíc stejnou měrou do hudby zapojil syntezátory, elektronické smyčce a hluky. Musím však závěrem zmínit jednu z jeho největších (a pro mnohé utajených) předností - dokonale zvládnutou práci s hlasovým materiálem, jíž dokáže skvěle umocnit atmosféru jednotlivých skladeb. I díky tomu patří k nejlepším trackům alba právě ty, do kterých jsou vmixovány živé části samotného představení, např. zřetelně nejtemnější kompozice alba Herečkina smrť či vynikající Milujte ma, ľúbte.
Igor Nováček